aneb průvodce zákonitostmi a nástrahami lidského růstu..
No, co říct o naší stravě, že? Základní potraviny asi znáte, nebo si to aspoň myslíte (pokud nemáte zahrádku nebo peníze na bio produkty), z kuchařek, návodů a diet víte, jak nemáte jíst i jaký přístup k potravinám zásadně nemáte zaujímat.. a že potraviny rostou v obchodech víte také, tak co byste ještě chtěli..?
Kde na těch 3-5 hromad jídla, které nutně potřebujete každý den, abyste snad neumřeli hlady, kde na ně brát peníze? Tak to vám řeknu, až mi vysvětlíte, proč jsou tady přeplněné regály jídlem, které nikdo nejí a nakonec se vyhodí, a proč po polovině Zeměkoule nemají stejní lidé jako vy ani ty regály. Pak vám to rád řeknu.. i když si tak nějak myslím, že už to nebude potřeba.
Co však povídat o jídle.. no, musím říct, že jsem dlouho váhal, jestli následující ostudnosti odtajnit a odhalit tak nejzrůdnější ovládací dramata, která lidstvo postihla.. ale nakonec to tu tak nějak je. Dobrou chuť.
Jídlo neboli fyzická strava je všechno, co dáváme tělu. Na Zemi je to tak, že všechno živí všechno. V přírodě je to jasně vidět. Každá forma života časem zaniká, vrací materiál Zemi a dává tak jejím prostřednictvím vzniknout dalším formám. Stravou se automaticky stává vše, co již naplnilo účel svého života. Je to tak v pořádku.
Zvířata ani rostliny nenamítají nic proti tomu, že je jíme. Kdyby s tím měly problém, nemohly by se tu vůbec vyskytnout, protože takhle to na Zemi v tuto chvíli je. Uvažte, že žádná forma, která se nechce stát potravou pro ostatní formy, zákonitě nemůže přijímat potravu ani sama. Rostliny ani zvířata nejsou žádnou vyjímkou, naopak, jdou nám příkladem, jen kdybychom si jej od nich chtěli vzít.
Člověk se vůbec neúčastní života na Zemi, jelikož jeho růst vede mimo přírodu, a to ve všech úrovních, fyzické, mentální i emocionální. To může znamenat dvě věci: buď se člověk neúčastní života vůbec, a nebo se účastní života v kosmu. Pokud se účastníme života v kosmu a ne na domovské planetě, která je přitom toho kosmu součástí, je to přinejmenším divné a na pováženou.
I jídlo má svou mentální a emoční složku, do kterých se zapisuje vše, co se děje od přípravy semínek a půdy, přes sklizeň a všechna zpracování až po zabalení v obchodu. Zápis do něčeho je formou woodoo. Když si to jídlo koupíte, ztotožňujete se se vším, co to jídlo potkalo – doslova se pod to podepisujete.
To vše pak také jíte.. každé jídlo si dáváte i se všemi energiemi, které se do jídla zapsaly při přípravě. Znamená to pohltit cizí život se vším všudy, včetně zase jeho potravy, zrození i smrti. Ubíjení půdy chemickými jedy, hnojení umělými krmivy dělá z rostlin umělou hmotu. Tou krmíme zvířata i sebe.
Chování zvířat v úděsných podmínkách, bez jakéhokoliv životního prostoru, hrůzná smrt na jatkách, to vše je běžného jídla součástí. Jíst však znamená identifikovat se do značných důsledků s tím, co nám za stravu posloužilo, a prožít tu kterou identitu. To je i původní úlohou „stravy”. Znamená to porozumět jiné živé formě na fyzické úrovni, v prožitku těla. A když něco jíte častěji než jednou týdně, rozšiřujete svou identitu trvaleji. Stáváte se svým jídlem, byť dočasně.. ovšem, můžete si na nějaké jídlo vybudovat návyk a zdeformovat svou identitu trvale.
Tělo má svůj předobraz, ideální tvar i funkčnost celku i jednotlivých orgánů. Tento předobraz je volně dostupný soubor na vesmírném harddisku, a v každé naší buňce je na tento soubor odkaz. To znamená, že každá buňka se může při své regeneraci řídit tímto předobrazem.
Vtip je v tom, že když se najíme, naše buňky si vezmou za vzor buňky ze stravy, a ne ideu ze svého předobrazu. Je to tak proto, že jídlo (v původním záměru) není jídlo, ale jeden ze způsobů, jak poznat jinou formu života, je to forma splynutí. Příkladně květinu můžeme prožít zrakem, hmatem, čichem, sluchem a chutí, tedy s ní můžeme splynout nejen vnímáním její fyzické krásy a vůně, eventuelně když zaslechneme její šepot, ale i tím, že ji sníme.
Tímto způsobem sdílíme s květinou svou podstatu, doslova smísíme naše těla na atomové, molekulární a buněčné úrovni. Duše květiny tak získává nový zážitek a evoluční potenciál pro příští inkarnaci. Tímtéž způsobem to funguje i se zvířaty, což znamená, že vegetariánství a veganství nedává až takový smysl, jak by se někomu mohlo zdát.
Člověk ohledně stravy a fyzického růstu většinou začíná mateřským mlékem, ovšem ne do doby, do které jej potřebuje, ale jen do doby, dokud ho matka prostě neodstaví. Dítě užívající mléko jiné než to lidské mateřské však neroste v člověka, ale v něco jiného. Nemůže mít lidskou identitu, protože ji nemá kde vzít..
..a to je jen začátek. Než člověk dospěje, spořádá tuny jídla, které mu také nemusí být žádným přínosem. Když často jíte vepřové, identifikujete se s kastrátem a dáváte šíleně zabrat vaší vlastní potenci. S proklamací bílého masa se zase neskutečná část populace začala chovat jako poděšená, příliš rychle vyrostlá kuřata. Když jíte maso denně, hnije ve vás i celé týdny.. prostě, opravdu jste to, co jíte!
Soustředíte se na cholesteroly, alergeny a další nesmysly, a všechno podstatné vám uniká.
A to jsem se ještě nezmínil o kosmetice. To je totiž také druh stravy. Vražedný. Každý kosmetický výrobek je tu proto, aby nahradil – to znamená vyřadil z provozu – nějakou tělesnou funkci, jako je třeba přirozená mastnota, hydratace a především dýchání toho kterého kousku kůže.
Spousta lidí se jde opalovat, a přitom se bojí slunce natolik, že se kvůli ochraně před jeho zářením namažou nějakým chemickým svinstvem, kterým si v kombinaci s tím strachem nutně přivodí rakovinu kůže. A je to tak proto, že Slunce nám dává život, kterému se takoví lidé uzavřeli.
Na základě látkové výměny každého jednotlivce se Zemí v každém z nás probíhají chemické reakce, které udržují naše tělo při životě, při životě v jejím společenství. Jenže chemické procesy nejsou všechno. Každá buňka má vlastní vědomí, resp. naopak: každá buňka je vyjádřením nějakého vědomí.
Jíst znamená mísit vědomí naše s vědomím, které nese to jídlo, což může být buňka od buňky rozdíl. Zkuste si představit, jak odporné vědomí vám mohou přivodit buňky z laboratoří, kde se jistí zakomplexovaní idioti snaží dokázat, že jsou páni nad tvorstvem. A zkuste si představit, jakým asi rostete směrem.
Země je soustavně ubíjena laboratorními jedy jak přímo, tak i těmi, které projdou lidským zažíváním. A člověk je ubíjen zprávami o škodlivosti sinic, slunečních paprsků, měsíčních fází a kdovíčeho ještě, což v lidech budí dojem, že příroda nejenže není bezpečná, že je přímo škodlivá, a takoví ubití lidé se pak své vazby na Zemi ochotně vzdávají sami.
Jde o to, že za normálních okolností přijímáme živiny od Země, a zase je Zemi vracíme. To je způsob, jakým se v lidském těle lze účastnit jejího Života. Pokud jsme však Matku umrtvili a živiny k nám proudí z laboratoří, máme problém, protože kruh je rozpojený. Země nemá zpětnou vazbu od člověka, ani člověk od Země.. člověk úplně ztratil vazbu se Zemí.. mezi člověkem a Zemí je vrstva lidského odpadu, která neustále sílí.
A výsledky? Země je napůl udušená, a my jsme se ztratili. Nikdo kromě pachatelů si jen tak neuvědomí, že to, čemu říká se jídlo je ve skutečnosti způsob, jak stát manipuluje jedince – pečlivě vybrané živiny ve vás probouzejí bezmoc, touhu zapnout televizi a nedělat nic, rozhodně ne nic vlastního. Laboratorní živiny vás vedou k tomu, že si tu televizi koupíte nejen do každého pokoje a na záchod, ale i do auta a na chatu.
A televize vás vede do jiné reality, do reality násilí, jež ve vás vybudí extrémně vysokou hladinu adrenalinu, který dostáváte jako náhražku života, a který nemůžete projevit. Adrenalin proto zůstává ve vás, a jeho působením se z vašich těl uvolňuje strach.
Tím strachem se živí bytosti, které vám toto všechno způsobily.
«« Krmě
© dirosloví.cz | Průvodce diroslovím | Mapa stránek | Ke stažení | Meta info