aneb průvodce zákonitostmi a nástrahami lidského růstu..
Je mezi vámi jen málo lidí, kteří si dovolili dospět. Několik na planetě. Faktickou nedospělost lidí odhalují kromě „dospěláckých“ lží i stravovací návyky, a vlastně i strava sama. Vražedný, degenerativní zásah do růstu je poznat dokonce i z naší fyzické stravy. A nejde jen o to, že jíte i když nemáte hlad, že jídlo používáte spíš ke znásilnění těla a tak. Zdaleka ne.
To, že nejste dospělí poznáte už z toho, že se naprostá většina z vás neobejde bez mateřského mléka.. bez mateřského mléka cizích, úplně odlišných živočišných druhů. Mateřské mléko je totiž pro kojence, a pokud ho v nějaké formě konzumujete, je to stejné, jako byste svému tělu přikázali držet se v kojenecké úrovni.
To znamená, že už díky konzumaci mléka a mléčných výrobků za celý život nedospějete ani do té úrovně, které byste normálně dosáhli už před vstupem do mateřské školky.. která by tím pádem nebyla vůbec potřeba. Proto si s vámi rodiče a učitelé, stejně jako potom nadřízení a stát mohou dělat, cokoliv chtějí.
Krmě sama o sobě je něco, co člověk přijímá do sebe za nějakým účelem. Je to takzvaná sympatická magie, to jest voodoo. Něco vás osloví (zaujme, přitáhne) natolik, že to ochutnáte, popř. rovnou pozřete, čímž dáte tělu vzor, podle kterého se má zregenerovat, a na určitou dobu, než se tělo zregeneruje, se tím stanete.
A poněvadž je krmě voodoo sama o sobě, k jejímu zneužití stačí přidat nějaký význam. Každá myšlenka toho, kdo vám podává jídlo nebo třeba učivo, může ovlivnit, jak a kam porostete, může vás dotyčnému také zavázat a nebo také zcela zotročit. Může vás pochopitelně i pozvednout, ovšem pokud vám to rodiče dovolí. Většina rodičů ke „svým dětem nepustí nikoho, kdo by je mohl osvobodit a skutečně pozvednout.
Člověk má více rovin vnímání, a v každé té rovině existuje prostřednictvím něčeho, čemu říkáme těla. Prostřednictvím těl získává duše zážitky, ty, které se nám podaří proměnit v zkušenost. Tělo je tedy něco svrchovaně důležitého, bez těla to nejde. Máme tělo fyzické, emocionální a mentální. Ono jich je tedy víc, ale nás zajímají teď jen ty základní. Duše není tělo, duše je podstata.
Tělo je způsob, jakým se může duše účastnit života v té které dimenzi (no, rovině). Aby to tělo vyrostlo, je nutné ho nějakou dobu krmit. To se týká všech těch rovin, a všech se týká i to, že můžete dostat to, co skutečně potřebujete a vyrůst v člověka, a můžete dostat i to, co nepotřebujete a vyrůst v něco jiného.
Růst do dospělosti je základním úkolem krmě, v dalším životě už hraje krmě úlohu jinou, a zdaleka ne tak důležitou.. aspoň původně. Fyzicky lze dosáhnout dospělosti i v této společnosti a většině lidí se to do nějaké míry podaří. Mentálně a emocionálně.. no, většina lidí už o tom někdy slyšela..
Mentální a emoční stravou člověka jsou už po tisíce let ponejvíce cizí, zmanipulované či dokonce zcela smyšlené a účelově sestavené příběhy. Je to druh stravy, po které zakrníte a už dále nerostete..
..celé věky se na Zemi vtělují duše do zmrzačených těl, aby na tuto skutečnost upozornily, a po celé věky je nebere nikdo vážně. Naopak, ošklivíme si je, protože nám fyzicky připomínají, jací jsme mentálně a emocionálně. Proto se k nim chováme tak strašně nelidsky.. budujeme společnost úplně bez jakéhokoliv ohledu na ně. Snad jen nákupní centra budujeme tak, aby do nich mohli, protože mezi námi nemohou sice „žít“ a „bavit se“, ale to neznamená, že smí přestat utrácet své důchodky a podporovat tak systém..
..a nebo rostete Jinam!
Móda je o prostoru, do kterého se dá přesměrovat váš růst. Móda je i o vysávání. Každý příběh má svou značku, a každá značka má svůj příběh.. a každý příběh má svého autora, svůj účel, a své uctívače, a každý příběh má své tělo, svá ústa, nebo aspoň přísavky, a každý příběh má svou potravu. Nebo také nemá. I příběhy umírají, pohlcovány silnějšími.
Móda je o tom, jaký příběh si vás označkuje, a kam tedy poroste vaše nitro, zdeformované a vysáté podanou stravou. Příběhy, ze kterých tak krásně rosteme jsou zhruba dvojího druhu:
Už z tohoto nejzákladnějšího dělení by vám mohlo být jasné, že mnoho mýtů vrostlo do pohádek při každé větší změně režimu, a mnoho pohádek bylo naroubováno na nové mýty, které každý takový režim vydává. Takovou drastickou změnou byl i socialismus, přinesl úplně jiné mýty, které byly pro všechny hned závazné a narušování hned trestáno smrtí, a mýty „komunismu“ postavily řadu pohádek do zcela nového světla, a další řadu mimo scénu.. chápete už, jak to funguje?
Pokud ano, je vám již asi i jasné, že málokterý příběh říká nebo aspoň vzdáleně ukazuje na pravdu, a že do výsledného zmatku naprosto není potřeba přidávat žádné další hovadiny. Ovšem to by lidé nemohli být lidmi. Každý idiot se snaží přinést něco nového, něco neokoukaného, aby tak zapíchl pomyslnou vlaječku výš než ostatní, blíž k vrcholu hory lidského šílenství.
Proč tak poeticky, že? Nu ano, lidé si vytvořili ještě třetí druh krmiva, a tím jsou citáty. Citáty jsou kombinací všech vyjmenovaných problémů, a jako takové – když si je pustíte k tělu – znásobují ničivé účinky všeho, co s nimi máte spojeno.
Ani toto však lidem nestačí, protože lidé chtějí být důležití, hodně důležití, a proto, když opakují cizí příběhy, přidávají k nim svoje doložky. Tyto doložky se nazývají pověry, a dostaneme se k nim ve druhém dílu, v hloubkovém rozboru ženské manipulace.
Když říkám, že příběhy neodkazují na pravdu, mám tím na mysli pravdu vaši, pravdu vašeho života. Vám není nic do toho, že před dvěma tisíci let tady žil syn člověka, který chodil a uzdravoval lidi a měl veliký potenciál osvobodit lidi od otroctví. Nic vám do toho není, protože ten člověk byl někde v půlce příběhu přepaden a zabit.. právě proto, aby nepřinesl lidem svobodu, tzv. spásu.
Vrazi využili jeho popularity a založili v jeho jménu byznys: „On šel napřed, do ráje. Dělejte, co vám řekneme, a on vás, až umřete, spasí, a vezme vás k sobě.“ No a vy, pokud se k příběhu v tomto tvaru hlásíte, souhlasíte s praktikami církve – vlastně se pod jejich skutky podepisujete.. a doplatíte na to.. logicky.
Ba ne, ve vašem životě jde jen a výlučně o vaši osobní pravdu. Pokud vám jde o nějaký příběh nebo nějakou cizí pravdu, nejde už o váš život. Už víte, co se s vámi děje ve vašich školách?
Každý příběh má navíc Značky – přísavky, kterými se k vám krmivo přisaje, protože jídlo v současné podobě je ještě navíc i svého druhu závazek vůči jeho původnímu vlastníku (autoru, distributorům atd.), a ty přísavky zajišťují jistý druh kontaktu na zavázané bytosti. To, že o tom nevíte, na věci nic nemění.
Ten kontakt může způsobit např. to, že když vlastník nějakého příběhu dostane hlad, vy zničehonic dostanete chuť si ten příběh zase pustit. Pustíte-li si ho, nakrmíte svou pozorností tu bytost, pokud ne a jste přitom dostatečně zaháčkovaní, může se vám to třeba i nějakou dobu připomínat, a dokonce i ve snech atd., a je docela možné, že tímto způsobem přijdete o mnohem více pozornosti než kdyby jste si ten příběh dali rovnou.
Je to velmi podobné jako když dostanete chuť na nějaké jídlo. Spousta výrobců přidává do jídel návykové látky, které splní roli přísavek, a když si vás zaháčkují, je pravděpodobné, že se stanete jeho stálými zákazníky.. je to jako by ne on vám, ale vy jemu byli zavázáni.
Jedním z důsledků je, že prožíváte, co on vám prodává.. potíž je v tom, že u jídla si to většina z vás dokáže uvědomit, zatímco u příběhů to nedochází skoro nikomu. Krmíte kdovíjaké bytosti, necháte se od nich značkovat, i když to znamená váš závazek, a ještě si to sami platíte, takže krmíte jiné bytosti svým pracovním vytížením, zařazením a všemi energiemi (např. emocemi) s tou prací spojenými.
«« Růst člověka
Jídlo »»
© dirosloví.cz | Průvodce diroslovím | Mapa stránek | Ke stažení | Meta info