Růst člověka

aneb průvodce zákonitostmi a nástrahami lidského růstu..

Citáty

Citáty jsou jednou z nejnebezpečnějších záležitostí na světě, protože když použijete cizí slova pro svůj život, jako byste jej zahodili a nahradili cizím. Pak se snažíte ovládat svůj život, chodíte na jógu, na kurs positivního myšlení, atd., a ono nic nefunguje.. ve vás už totiž fungují cizí pravidla, a to v těchto třech stupních:

  • vyjadřujete svůj pocit či zážitek cizími slovy, a zaměňujete jej tak za cizí.
  • i ta nejčistší slova mohou odkazovat (a v devadesáti procentech také odkazují) na příběh, který už tak nevinný není, takže se svým způsobem hlásíte k cizímu životu, k cizímu příběhu, který většinou vůbec neznáte a nevíte, kam vás bere, zato jej nemůžete ovládat
  • při opakovaném použití (jako třeba když si citát někam vylepíte a občas vám na něj padne zrak) doslova zahazujete svůj život, odřezáváte sebe a roubujete cizí příběh.. ten, ke kterému jste se na předchozím stupni přihlásili.

Dlužno dodat, že ve většině citátů jsou použita slova spíše vznešená než pravdivá, takže nevyjadřují pořádně ani ten cizí zážitek a většinou proto obsahují šílené, naprosto neřešitelné rozpory pro podvědomí.

Jenže, podvědomí si nedá pokoj, dokud jakoukoliv nelogičnost „nějak“ nevyřeší.. a my jsme stejní jako naši rodiče. Dáme mu jakýkoliv argument, jen aby bylo zticha.. a někdy také žádný. Jako by to nestačilo, tak v momentech, kdy se nám samotným něco nezdá se utěšujeme tím, že dotyčný to myslel jinak, že určitě chtěl říct něco jiného.. než řekl!

Tušíte už aspoň, jak strašně vám to ubližuje..?!

Co jsou citáty

Citáty jsou cizí výroky, vyseknuté kousky cizích příběhů, kterými lidé někdy vyjadřují své emoce, myšlenky nebo úmysly. Člověk chce vyjádřit stav svého nitra, a netroufne si říct něco sám, proto se schová za cizí slova.

Jako přístup to sice není nic moc, ale budiž.. někdy jsou k takovému jednání objektivní důvody. Takové důvody schovávat se za cizí slova měly po mnoho staletí hlavně ženy. Byly vychovávány v tom, aby dělaly, co se jim řekne, a pokud možno nic navíc, rozhodně nic co by vymyslely samy. Přizpůsobování bývalo (a někde samozřejmě ještě je) dost drastické – dívčino myšlení je vysmíváno a napadáno tak důsledně, že se ho co nejdřív sama vzdá a začne se úplně spoléhat na matčin a bábin příklad. Dobře vychovaná dívka nepromluví nikdy nic vlastního. Vždycky jen oznámí, co kdo řekl.

Důsledky jsou zřejmé, a dost příšerné. Vezměte si, že prožitky sice vznikají v myšlenkách, ale jejich realizace se zařizuje slovy. Takže pokud mluvíte výhradně cizí slova, neprožijete nikdy nic vlastního. A to je jen začátek. Oni kupříkladu rodiče mají totiž velmi jasnou představu, co po nich zopakovat smíte, a co ne. Tímto způsobem se určuje hranice toho, co prožijete. Ovšem ani zdaleka to nedělají jen rodiče, je to už od matriarchátu obecný systém ovládání člověka – kněžky Bohyně, stejně jako potom všechny patriarchální organizace vždycky zapovídaly určitá slova, obraty, emoce i chování, a určovaly tak hranici toho, co smí jejich ovečky prožít.

Restrikce jsou vždycky dvojnásobné vůči porobenému pohlaví, v patriarchátu tedy vůči ženám. Patriarchát však nemohl zakázat ženám mluvit, musely by se jim zakázat i emoce, a v tom případě by se neměl našim otcům kdo starat o děti – tedy o znak otcovství (hlavní pilíř patriarchátu). Proto patriarchové museli lidstvo násilím přivyknout k tomu, že ženino slovo nemá žádnou váhu. Proto ještě i dnes ženy sahají po citátech, když chtějí něco vyjádřit.

Pravdivost

Na tom by nebylo nic špatného, kdyby ty citáty říkaly pravdu nebo k ní aspoň vedly, a kdyby vybraný citát říkal přesně to, co jím taková žena chce říct. To je však velmi vzácná situace.. samozřejmě k naší škodě.. k hodně velké škodě. Běžná praxe je taková, že se dívka ve svém životě nějak cítí a vybere si slova, která to +/- vyjádří. Přibližnost vyjádření je alarmující, kolikrát se dívka spokojí s jakousi třebas i velmi vzdálenou asociací, jen když má nějaká slova, která jí připadnou dostatečně vznešená.

Podvědomí

Zdá se, že snad nikdo nepočítá s tím, že má nějaké podvědomí, a že každé to slovo má svůj vlastní význam, který v tom podvědomí něco způsobí. Jako by to nestačilo, se stejně velkorysým přístupem nám dívky některé citáty doslova vyznávají. „Když ono je to hezké, když ono to zní tak romanticky..“ A taková dívka vyroste, má děti, a ty děti vychovává. Napadlo vás někdy, čemu vlastně vaše matka věří? Co vyznává? Co v sobě nosí? Jakou snůšku nesmyslů nebo dokonce i zjevných lží, které jenom dobře vypadají napsané?

Prostě, zajímali jste se někdy, kdo, čí slova ovládají vaši matku a tedy i váš život? Kde vaše mateř nabrala všechny ty pověry, naučení a přikázání, kterými vám hnus života v patriarchátu ještě několikanásobně ztrpčuje?

© dirosloví.cz | Průvodce diroslovím | Mapa stránek | Ke stažení | Meta info