aneb průvodce zákonitostmi a nástrahami lidského růstu..
Už odmalička nás rodiče učí, že musíme mluvit pravdu. Žádné dítě ovšem nechápe, co to má jako znamenat. Pravdivost je jim přirozeností. Děti vidí do rodičů, proto jim dokáží důvěřovat. Rodiče do dětí nevidí, proto jim důvěřovat nemohou, a proto do nich vtloukají – zcela nesmyslně – mluvení pravdy.
Je děsivou skutečností, že rodičům vůbec nedochází, že děti tohle nemohou chápat, a že první, čím se takové dítě začne zabývat, bude otázka „co jiného by ještě mohlo říkat?”, a že hned druhou otázkou je „proč to ty dva tolik dere?”. Rodiče vůbec nechápou, že dítě má nějakou inteligenci, která se rovná součtu obou inteligencí jejich a že umí myslet lépe než oni oba dohromady, protože prostě není ničím zatíženo.
A tak se dítě začne zabývat lží. Je zcela pochopitelné, že ji co nejdříve vyzkouší, a z toho pak už je válka. Příkazy, zákazy, tresty a strašení, inu výchova.
Lež je dočasná pravda, a slouží k získání zkušenosti.. zkušenosti, kudy ne, která vymezí, kudy ano.
Co je na tom to podstatné, lež je druh krmě, který vás zavede jinam, než se ve skutečnosti nalézáte. Proto jste schopni cítit a prožít strach, i když strach ve skutečnosti neexistuje, a proto můžete „žít“ bez lásky, i když láska je to jediné, co doopravdy existuje.
Je to trochu jako takové obrácené puzzle: máte tisíc kostiček, a z nich si můžete poskládat cokoliv vás napadne. Co si poskládáte, to prožijete. 500 kostiček do toho výsledného obrazu nepatří, jsou tu jen proto, aby vám daly srovnání, a vy se mohli rozhodnout, co jste a co ne. A to je to, na co postupně přijdete.
S každou novou myšlenkou.. pardon, kostičkou si hrajete a zkoušíte ji někam zapasovat tak dlouho, dokud vás ta kostička neomrzí, nebo dokud někam nezapadne. Když zapadne, to je pak něco jako orgasmus, když ne, zjistili jste, kudy ne, a v každém případě získáte zkušenost.
Pokud vám něco může přinést vaši vlastní zkušenost, je to prostředek růstu – vašeho osobního, a to se určitému druhu lidí hodně nelíbí. Někteří lidé si myslí, že byste měli zůstat sedět před televizí, a spokojit se se zkušenostmi, které vám jejím prostřednictvím předkládají, i když ty zkušenosti nejsou vaše..
Když se na chvíli vrátím k tomu dítěti, účelem výchovy je naučit dítě, že pravda není pravda, ale čistě jen to, čemu rodič pravda říká.. atd. Každé dítě, když na toto přijde, automaticky přestane věřit rodičům.. ne že by mu to pomohlo, stejně musí žít jejich lži..
..vidíte tu souvislost? Žádná zkušenost nemůže být vaše, pokud nejsou vaše lži, které k ní vedou. Ale, dokud se takhle necháte „bavit“, tito lidé jsou nadmíru spokojení, protože dozajista ovládají váš vývoj.. spíš degenareci. Stejně tak jsou spokojeni rodiče, když se necháváte hezky přelhat (no, vychovat), aby vás těm jistým lidem mohli předhodit jako řádné nové otroky.. pardon, občany.
Odmalička dostáváme ke svému žití cizí lži, které nás neprovedou životem na této planetě, ale strašným, doživotním otroctvím, nebo, jak se dnes říká, pracovním zařazením. Hezké slovo, že?
Z pohledu puzzle příkladu je to zaprvé zákaz používat určité kostičky, protože jsou špatné, zadruhé doporučení nebo přímo rozkaz používat (a dětem vnucovat) jiné, protože jsou dobré, a zatřetí permanentní stavění jistých kostiček před váš pohled tak, abyste pokud možno úplně zapomněli na všechny ostatní a nepletli se vašim manipulátorům do věcí, kterých byste si jinak všimli.
Takto je v tuto chvíli ovládáno celé lidstvo. Dril je způsob, jakým se učíte, je to způsob, jak přepsat svou pravdu cizím žvástem, např. výchovou nebo učivem. Musíte svou pravdu rozdrtit argumenty naší logické mužské vědy a přijmout bezcitnou a nelidskou konstrukci společnosti, v níž se nalézáte, abyste se do ní dokázali integrovat. Myslím teď konstrukci mentální, tu, podle níž vás upravují, abyste ponenáhlu kývli na věci, na které byste, kdybyste je hned znali celé, nikdy nepřistoupili.
V zásadě jde o tvrzení, že potřebujete vládu, přísnou a nesoucitnou vládu, protože.. no, to „protože” se mění. Dříve stačilo nakecat lidem, že se narodili z hříchu a proto jsou zlí a proto musí celý život „poslouchat” autority, aby přestali být zlí natolik, že přijdou do nebe.. do chmurného, miliardami zavražděných lidí poznamenaného nebe, kde sedí náš milosrdný a čím dál laskavější bůh i se svým zavražděným synem a vládne nám rukou rukou radostnou sice, ale přísnou a hlavně spravedlivou. BLE!
No, to bylo dříve, a i když u některých jedinců to funguje dodnes, v poslední době se potřebnost vlády halí do lží tak složitých, že je zapotřebí dvacetiletého vzdělávání neboli oblbování neboli zesložiťování všeho možného tak, abyste ty základní lži už nikdy neprokoukli.. abyste si nedomysleli pravdu, která je velmi jednoduchá a kterou vidí každé malé dítě: jste otroci nejrůznějších systémů a rozměrů, a míříte směrem ke zotročení globálnímu a trvalému.
Lidé, kteří vám v průběhu věků zkomplikovali život nebývalým způsobem, vám teď poskytují jednotlivá zjednodušeníčka výměnou za kousky vaší svobody. Patří tam skoro všechny moderní vymoženosti. A ta zjednodušeníčka vám poskytují za vaše peníze, to znamená nejen na váš vlastní pohon, ale také s vaším souhlasem.
Mimochodem, všimli jste si, že ta naše tolik vychvalovaná logika, na které jsme si pyšně založili celou společnost, které s bezpříkladnou drzostí říkáme civilizace, nás dovedla k tomu, že jsme lidé, a proto potřebujeme nelidskou vládu..?
Lež je přitom původně hra – to poznáte na malých dětech, když si hrají. Pustíte jim nějakou kovbojku a ony si pak týden hrají na kovboje. Je to lež – ani jedno to dítě není kovboj.. ale tato lež jim umožní si to vyzkoušet, tedy prožít a získat zkušenost.
Někdy se dítě zasekne ve lži a nechce nebo neumí ji přestat hrát – ztratilo cestu k pravdě. Ztratilo se ve lži. Teď mu někdo musí pomoct se najít, protože pokud mu někdo nepomůže, mohlo by se dítě ve lžích zamotat.
Je to jako byste se při hře na kovboje opravdu dostali na divoký západ mezi opravdové kovboje. Jak se dostat zpátky, bez cizí pomoci, když nevíte, jak jste se dostali sem?
Za takových okolností pomoc potřebujete, že? Zvlášť když vás události nesou dál a dál od vašeho původního příběhu. Teď si představte, že pomoc přijde. Odmítli byste ji?
Proč se na to ptám?
Protože v tomto stavu je teď lidstvo. Jsme zamotaní ve lžích, nevíme z našeho původního příběhu vůbec nic, přesto si dál hrajeme na pány tvorstva (i když nevíme ani kdo ho stvořil), a přesto důsledně odmítáme jakoukoliv pomoc. Nechceme si přiznat, že jsme se ztratili. Museli bychom pokořit svou ješitnost, a také asi změkčit zatvrzelost srdce.
Když se v nějaké lži zatvrdí dítě, riskuje výchovnou lekci a tvrdý náraz na pravdu.. přinejmenším na to, čemu rodič pravda říká. Lidstvo teď riskuje totéž – i když rodič nám není znám. Možná je to způsob, jak ho sem přivolat. Možná jsme jen zoufalí, protože si ve zdánlivě lhostejné přírodě připadáme bezprizorně a opuštěně. Možná že rodič ani nikdy neexistoval, jak tvrdí pan Darwin. Možná že si jen hrajeme na to, že nějakého máme..
..v každém případě ten způsob, jak ho sem přivolat, ta hra, ve které jsme se ztratili a lži, do nichž jsme se zamotali, nic z toho nám není přínosem, naopak, žije se v tom čím dál hůř, a čím dál víc náš život připomíná poušť – citovou, emocionální, myšlenkovou i tělesnou.
«« Růst člověka
Dospělosti »»
© dirosloví.cz | Průvodce diroslovím | Mapa stránek | Ke stažení | Meta info