aneb průvodce zákonitostmi a nástrahami lidského růstu..
Lidstvo je ovládáno prostřednictvím dvou hlavních typů příběhů, prostřednictvím mýtů a pohádek.
Mýty jsou příběhy, kterými vám říkají, kdo jste. Vymýšlí je vždycky marketingový poradce systému, a to velmi pečlivě, protože mýty za všech okolností musí jeho svěřence dovést vládci k nohám. Na mýtech, jakmile se ustálí nejvhodnější (nejúčinnější) znění, se pak nesmí změnit už ani čárka.
Pohádky jsou příběhy, kterými jsou děti přizpůsobovány pro otroctví, které je čeká. Nehledí se proto příliš na detaily, naopak vyprávějící – většinou rodič – do pohádek motá vlastní ponaučení a vůbec všechno, co chce dětem podsunout nebo vštípit dřív, než se tomu budou schopny divit. Pohádkami se také srovnáváme s našimi mýty.. i dospělí sami se jimi ubezpečují o tom, že nejsou sami, kdo to nechápe a komu se to nelíbí.
Obojí pak má společného jen to, že někdo má jasnou představu, jaké vás chce mít, a podle té představy vás krmí.. a zatím nikdo vám nedal možnost se bránit, a zatím nikdo vás neupozornil na to, že pokud se živíte nějakým příběhem, zároveň se ten příběh živí vámi, energií pozornosti, kterou mu věnujete.
A vypravěč, který vám to dodal, si užívá energie, která teče přes něj a nenápadně se na tom přikrmuje neboli uždibuje kousky, a řada takových vypravěčů má dokonce pocit že žije jen ve chvílích, kdy si s někým takhle „povídá“. Nu, co dodat? Vaše slova vám moc buď dávají, nebo vás jí zbavují. Nic mezi tím neexistuje.
Když řeknete slovo a dáte mu trochu síly, dáte mu zároveň i určitou životaschopnost. Oživíte jej. Jsou lidé, kteří slovem dokáží i něco učinit, vlastně vytvořit. Slovy zhmotnit. Jen tak na okraj, oni jsou i lidé, kteří umí něco vytvořit i jen myšlenkou, že? Ale ti nás teď nezajímají.
Nás teď zajímá fakt, že myšlenka je forma života (neboli zformovaná životní energie), a když ji někdo vysloví (neboli zahustí ji zvukem), je z ní náhle silná forma života, a aspiruje na realizaci, na otisknutí v hmotě. Všechny myšlenky, které někdo vysloví, jsou na půl cestě k realizaci.
Nejmocnějším slovem je vždycky příběh (píseň), ale nejen proto, že kloubí myšlenku s emočním nábojem a dodává jí vyslovením potřebnou energii. Příběh se navíc tváří jako něco, co už se odehrálo, což znamená, že do vaší představy se příběh implantuje už jako vzpomínka.. ne jako idea, ale jako realita.
Proti příběhům je v tuto chvíli většina lidí absolutně bezbranná. Nakonec, všimněte si, že příběhů se v poslední době vyrojily miliony, a že mnoho z nich už si získalo své věřící!!! A také byste si možná měli všimnout, že všechny ty příběhy mluví o nenávisti, násilí, a krveprolití.
Když je příběh myšlenkou ve slovech: umíte si představit, co všechno může přežívat v příbězích, a čekat na svou příležitost? Jaké entity? Jaké síly nebo i vesmírné mocnosti se za tím či oním příběhem mohou skrývat? Není, ABSOLUTNĚ není jedno, jakým příběhům věnujete pozornost! Jednak kam upřete pozornost, tam proudí energie – vaše životní energie. Tou posilujete příslušnou entitu, a doslova vyvoláváte její realizaci. Slovy zhmotnění. A jednak se se svým životem k této realizaci hlásíte.. jste jedním z jejích rodičů!!!
Mluvil jsem kdysi s jednou zpěvačkou (operní), a ptal jsem se jí právě na to, jestli jí nevadí, o čem zpívá, když se většina toho naprosto neslučuje s jejími názory. Ona na to odpověděla: „Víte, v ten moment to nejsem já. Já prostě jenom propůjčím své tělo a schopnosti nějakému dílu..“.
A teď pro srovnání: Emma Watson se – aspoň na nějakou dobu – stala doopravdy Hermionou. Nevím ani, jestli se z toho dostala.. v každém případě, kdyby ne, nebyla by první ani poslední, koho pohltil nějaký příběh.
A do třetice, podívejte se na nejslavnější příběhy patriarchátu – příběhy Ježíše, Mohameda a Buddhy, a uvidíte, že jsou nafouknuté jako bubliny, aby nebylo vidět Pravdu a dalo se na tom vydělávat. Teď uvažte, čím byly tyto příběhy nafukovány.. že ty bubliny jsou ve skutečnosti krví desítek milionů mrtvých lidí.. zavražděných ve jménu boha. Uvidíte, že ani jeden ten příběh neslouží skutečnému Otci, ale něčemu úplně jinému.. něčemu, co se přičinilo, aby se k vám ten který příběh nedostal ve své původní podobě.
..takže není jedno, jakými příběhy se živíte.. a které příběhy živíte. Už podle toho, kde se narodíte, patříte k nějakému příběhu, a stejně jako ten příběh máte po celé planetě smrtelné nepřátele. Prostě, lidé, kteří se živí pšenicí se nekamarádí s lidmi kteří jedí jablka.. štvou proti nim souvěrce.. vedou proti nim války.. je to divné, ale je to tak. Zatím.
Zatím jen moc málo lidí zjistilo, že nemusí patřit žádnému příběhu a účastnit se jejich válek.. ale však sami znáte, jaké problémy vám dělá, když váš nejmilejší kamarád začne poslouchat/nosit/číst něco jiného než vy. Máte problém se s ním dál bavit – protože už nesplňuje tu představu, kterou o něm máte. Tu nesplňuje proto, že ho neovládá stejný příběh.. chápete? Okamžitě jste ostražití, a celou řadou testů (a navíc značně nedůvěřivě) zjišťujete, co všechno se změnilo. Málokterý vztah takové zjišťování přežije, ovšem vy nemluvíte o své předpojatosti. Mluvíte o jeho/její zradě – to ON přešel k jinému příběhu.
Není vám nápadné, že jste v tu chvíli přesně stejní, jako vaše matka? Že se s ním nebavíte jen proto, že nedělá úplně přesně co chcete? Že mu dáváte „sežrat“, že je jiný než vaše očekávání, a že ho svým chladným, vypočítavým zklamáním nutíte, aby se té vaší představě zase přizpůsobil, stejně jako to dělala vaše matka na vás?
Nechápete, jaká je to pro něj křivda? On přece nemůže za to, že vy už neumíte překousnout jakoukoliv odlišnost.. protože prostě slepě kopírujete matku a její „nechoď mi na oči, jestli budeš tohle dělat!!!“. Vraždíte v ostatních cokoliv individuálního, a není vám to vůbec divné.
Vaším heslem je „být in“, a nechápete, že být in je poutáno celou řadou podmínek, které jsou všechny na vás nastražené. Splňte je, budete in, a ztratíte život. Vy to samozřejmě cítíte, ale chybu nikdy nepřiznáte – neduh pro změnu po otci. Ne, vy, co už jste „in“, posměchem donutíte ostatní, aby se k vám přidali. Hned jak jsou v tom taky, hned jsou stejně zahanbení jako vy, a musí shánět další..
Být „in” dnes znamená být „in otroctví”, úplně stejně jako kdykoliv jindy. Celý ten slavný frikulín je jen o tom, že dnešní mladá generace má jiné mantinely. V něčem jsou jakoby volnější, a ve většině jsou mnohem tužší. Jsou postaveny na hospodářském otroctví, které není na první pohled zjevné, a jsou tak postaveny proto, že se lidstvo celé globálně vzdalo života v přírodě a nahradilo si jej životem v umělé hmotě, kde se však za každou položku musí platit.
..napadlo vás někdy, že to není samo sebou? Napadlo vás někdy, že je to nastrčené? Myslím celé..?! Došlo vám snad, že to celé z vás nebo z vašich rodičů jenom tahá prachy neboli wampuje vám energii, kterou byste jinak mohli použít na něco úplně jiného?
Je vám jedno, že tzv. muzika, která je vám prodána jako „vaše“, je největšími odborníky na manipulaci člověka ušitá vaší generaci přesně na míru, aby vás zabavila, zneškodnila a UDRŽELA V PODRUČÍ?!!
Nechápete, že je to všechno jen podvod a obrovský, neuvěřitelný byznys?
To, že jste jakoby „free”, to vám dovolili proto, že už neumíte přemýšlet (a tedy žít) jinak než v intencích absolutní poddanosti v rámci vysávacího finančního systému. Celá volnost je v tom, že za peníze si můžete pořídit cokoliv, umělý život, umělé zdraví, betonové bydlení i umělohmotnou stravu.
Vlastně vám nic nechybí, takže vám nevadí ani to, že jste „in” otroctví, a jediné „cool” je pravdivé, protože jste se nechali pobláznit a dobrovolně jste se vzdali celého svého života. A kolem vás umírá příroda, jejíž jste součástí, i když vám říkali něco jiného.. a vy umíráte s ní.
© dirosloví.cz | Průvodce diroslovím | Mapa stránek | Ke stažení | Meta info