Růst člověka

aneb průvodce zákonitostmi a nástrahami lidského růstu..

Láska – Posuzování

Rodiče nás celé dětství posuzují, každé slovo a každý pohyb. Už tohle je samo o sobě absolutně nesnesitelné. Teď si vezměte, že podle výsledku nějakého jejich soudu nás vždycky buď nás přijmou, nebo odsoudí. To je zcela nelidské, a řadě lidí trvá velmi dlouho, než se poddají, a uznají tento systém jako nevyhnutelný, tedy ho přijmou za svůj.

Od toho okamžiku se však nemůžeme dočkat, až bude něco záviset na nás. Pak totiž budeme my „ti důležití“, a ale my budeme mnohem spravedlivější. (A pomstíme se.) A tak najednou soudíme také.

Jak to probíhá? Vážíme. Zneužíváme naši logiku a střádáme argumenty. Sami víte, že stejné argumenty mohou mít různou váhu.. podle momentálních sympatií a antipatií.. chci říct, že se spravedlností naše soudy nemají společného vůbec nic. Plusu dosáhneme tak, že necháme převážit to dobré, mínus znamená, že jsme dali přednost zlému.. stejně jako jsme to viděli u rodičů. Řada z nás se dokonce spokojí se soudy přejatými – od rodičů, od učitelů, od televize.. tomu pak v záchvatech pravdivosti říkáme předpojatost, a ještě lépe předsudky.

Váhy a soudy

Uvědomte si, že jste to vy, kdo převáží tu nebo onu misku, uvědomte si, že to vše se děje jen ve vaší hlavě. A uvědomte si to rychle a důkladně. Podle výsledku totiž člověka někdy (no dobře, většinou) odsoudíme, a netušíme, že jsme právě odsoudili sebe.. třeba právě k životu v nenávisti. Změna se totiž dotkne jenom nás.

Vždyť lidé si většinou ani nevšimnou, když je začneme nenávidět, a musíme je na svou nenávist nějak upozornit. Takže použijeme úšklebky, osočení, a pomluvy. Pak teprve lidé zaregistrují, že k nim chováme antipatii. Tím však začalo z nenávisti vycházet naše jednání, a náš život nabral tuto kvalitu! Náš život! Ne jejich!

Láska ani nenávist nemá prostě nic společného s ostatními.

Nakonec, tohle poznáte nejlíp na sobě. Kolikrát jste už zažili, že vám byl někdo nesympatický už od pohledu? A kolikrát vás „osud“ donutil toho dotyčného poznat, a vy jste zjistili, že vás první dojem klamal? Možná vám někdy i došlo, že vám jeho výraz prostě jenom někoho nepříjemného připomněl, někoho, kdo vám kdysi dávno zavdal nějakou příčinu k nenávisti.

Láska i nenávist vzniká v nás, a platí jen pro náš život.

Sami se svým posuzováním rozhodujeme pro život v lásce nebo v nenávisti. Takhle. Když někdo zaujme nenávistnou pozici vůči mně, rozhodne se tím žít v nenávisti. Co to má společného se mnou? – Vůbec nic. Dělal jsem snad já jeho rozhodnutí? Nedělal, dělal si to sám, i když třeba vidí chybu ve mně. Žiju snad já jeho rozhodnutí? Nežiju, žije si ho sám.

Je to jen naše rozhodnutí, co ke komu cítíme.. a má vliv jen na náš život. Mnoho lidí sice dělá nenávist jen proto, že ten druhý s tím začal (dokonce i když si jen myslí, že s tím ten druhý začal), ale i to už je zase jen jejich rozhodnutí.

Kolik z nás volí umělou lhostejnost, aby nemuselo žít v nenávisti, vůči „svým nejbližším“? Je normální vyrůstat v takzvané rodině, nikoho z těch lidí vůbec neznat a vidět v nich jen šeď, nutné zlo každodenního života. Jak ale za těchto okolností dosáhnout stavu lásky? Je to vůbec možné?

Možné to v zásadě je. Není to vůbec ani těžké, i když pro většinu z nás je to hodně hodně nezvyklé.

Uvědomte si, že láska nevzniká v ostatních, a není na ně ani nijak vázaná. Jste přeci schopní milovat člověka, který vás nemiluje?! Láska vzniká v nás, v nikom jiném. A pokud něco vzniká v nás, jsme schopni naučit se to ovládat.

Počítejte však s tím, že naše společnost je velmi proti tomu, abyste žili v lásce, a má na vaše snahy nachystané pastičky.

Sedmero překážek

  1. Tak předně strach a nejistota. Každý by si chtěl být jistý, ještě než se o něco vůbec pokusí. Nutí nás k tomu okolí – čekají na naši chybu a pak se nám vysmívají nebo nás za ni trestají. Přes to se musíme prostě přenést. Jak jsme se učili chodit?
  2. Pak ta věc s tou impotencí.. naše společnost vyznává hrubou sílu a její zneužití – násilí. Síla, která se nedá zneužít – tedy použít k násilí je označena za neprokazatelnou a brána jako impotence.
    Není jednoduché srovnat si v hlavě, že láska síla je, i když se nedá zneužít.. a to nedá: při prvních negativních myšlenkách nebo pocitech nenávisti láska mizí. Tohle zažijete mnohokrát – dobře si všimněte, o co slabší se cítíte, když láska přestane proudit. Po nějakou dobu může být tato zkušenost vaším jediným důkazem o síle lásky.
  3. Nežádoucí asociace – může se stát, že vám něčí výraz připomene nerudného rodiče, vychovatele nebo učitele a najednou dostanete strach (z trestu, z odmítnutí atd.). Tohle je nepříjemné a stane se vám to asi hodněkrát. Někdy to nepůjde ani rozdýchat. Tyhle věci je třeba rozebírat a brát si poučení propříště. Pak, časem to povolí.
  4. Všudypřítomné soupeření. Chceme-li lásku prožívat, musíme se přestat s ostatními poměřovat, soupeřit. Jedno tajemství vám prozradím: pokud s někým soupeříte, nevnímáte krásu. Láska se ve vás neprobudí. Dělejte to často a zadusíte ji úplně. Váš pojem rozkoše bude znát pouhé dva významy: pár okamžiků orgasmu a pár okamžiků radosti z porážky druhého.
    Většina z nás soupeří i s partnerem. Rodiče soupeří s vlastními dětmi, snaží se z nich vyždímat nějakou tu energii pro sebe. Děti soupeří mezi sebou o rodičův čas, o jeho pozornost. Děti ale potřebují pozornost dospělého, ke svému růstu, jinak se učí být dospělým od ostatních dětí, nebo od televize, chrámu našeho hlavního boha (násilí).
    Všichni, kdo něco potřebují od druhého musí dost často soupeřit s televizí, s internetem nebo papírovými novinami, jakož i s oblíbenou kapelou dotyčného.
  5. Posuzování. Udělejte to v lásce, a okamžitě ji ztratíte – jakože tohle už se stalo asi každému. A pokračování? Jak si vyložíme ztrátu povzneseného stavu? No přece si domyslíme, že se ostatní nechali táhnout, a to že nás vysílilo. A nikomu není divné, že to vysílení vždycky přišlo až v okamžiku, kdy jsme pojali podezření a počali kontrolovat ostatní.. že? A pak začíná boj: „Vrať mi mou energii!!!!“
  6. Automatika ve smyslu samozřejmost. Pokud náš partner nebo vlastně kdokoliv od nás vezme cokoliv jako samozřejmost, může to dost zamrzet a otrávit nám naši lásku. Část tohoto problému souvisí se sedmým bodem, část s lidskou vypočítavostí, a pořád ještě zbývá velká část, kterou můžeme ovlivnit.
    Pokud chcete žít v lásce, musíte si uvědomit a připomenout si, že to vy chcete žít v lásce, že jste to či ono nedělali pro reakci toho druhého, ale pro sebe. Jinými slovy je nutné nechávat druhým svobodu volby..
  7. Návratnost lásky. To je snad to nejdůležitější. Většina z nás má úplně ztřeštěná očekávání, co se týká návratnosti energie. Pokaždé, když se necháme strhnout a energii do něčeho nainvestujeme, hned pak kontrolujeme ostatní, jestli náhodou nenainvestovali méně.. jestli se jen tak nevezou.. jestli nás v tom prostě nenechali. V tom okamžiku však posuzujeme..

Uvědomte si, že jediná odměna za vytváření lásky je v tom, že budete žít v lásce.

To je ta návratnost. Ta jediná, která funguje. Nic dalšího už nečekejte, a už vůbec ne od konkrétní osoby, ušetříte si zklamání. Je možné, že si z vás nějací lidé vezmou příklad.. samozřejmě, pokud jim ho nebudete vnucovat. To je pak něco jako bonus… :-)

© dirosloví.cz | Průvodce diroslovím | Mapa stránek | Ke stažení | Meta info