aneb průvodce zákonitostmi a nástrahami lidského růstu..
Láska v nás vzniká, když vnímáme krásu ve všem kolem sebe. To je pro většinu z nás strašně těžké, protože jsme zvyklí na všem hledat (a najít) aspoň nějakou hnidu. To děláme proto, že známe své chyby a připadáme si tak v nevýhodě vůči objektu, jehož chyby neznáme, ať už je tím objektem člověk nebo třeba kámen. Napřed proto vždycky soudíme a odsuzujeme. Tím se uklidníme, a teprve pak (pokud ovšem objekt nezaútočí), býváme ochotni přiznat zkoumanému objektu něco dobrého.
To je takový vcelku základní důvod, proč v našich životech není láska. Vždyť i každé zamilování, což je obecně stav, který by k lásce měl vést, je doslova závodem, kdo dřív najde na tom druhém více chyb. Každý chce být ve výhodě pak, až to opadne, až začnou ty šílené boje o nainvestovanou energii. Ve výhodě proti svému milovanému..?
Snad právě proto si za celá staletí jen několik lidí všimlo, že láska vzniká v nich, když všemi smysly obdivují to božské, co lze nalézt ve všech věcech (i lidech), když totiž obdivují krásu Stvoření. Čtete dobře, bylo jich za ta staletí několik. Zbytek se svým životem prostě prosoudil, stejně jako to děláme my.
Něco vám řeknu. Nedokážete milovat druhého, dokud nezačnete milovat sebe. Nejde to.. tedy, nejde to dlouho, protože pokud nemilujete sebe, nedáváte partnerovi příklad, jak k vám přistupovat s láskou, partner pak brzy sklouzne k vašemu zneužití, a pak se to, že ho milujete, rychle změní v to, že na něm visíte. Samozřejmě, nemusí to být až tak striktní, ale princip tak funguje.
Pokud tedy nebudete žít v lásce sami se sebou, nemůžete žít v lásce s partnerem. Na druhou stranu, pokud budete žít v lásce se sebou, budete žít v lásce i s celým svým okolím.. popravdě, i s celým vesmírem. Lásku totiž doopravdy vytváří každý sám v sobě, svým vnímáním krásy Stvoření.
Najděte něco krásného na všem, co potkáte, a budete žít v lásce. V zásadě je to přesně takhle jednoduché. Ostatně, jednoduché = božské, že? Energii nám však nedodává samotné nalezení krásy, energii nám dodá její obdivování, oceňování, nebo, chcete-li, kochání se, vlastně se živíme pohledem kolem sebe, takže, co, jak, a kdy oceňovat?
U lidí hledáme nějaký krásný či oduševnělý rys ve tváři, a to hned ze dvou důvodů. Jednak je to to jediné, co není ostatním zvlášť nápadné či nepříjemné, a jednak napomáháme i tomu člověku se soustředit a mluvit to, co v něm naše energie probudila. Když budeme u lidí oceňovat něco jiného než tvář, nedozvíme se, co ten člověk pro nás má. Lidé (zatím) neradi říkají podstatné věci, a nedívat se jim do tváře povětšinou znamená nechat je uhnout.
U zbytku světa se zase učíme za vším vidět inteligenci, která stvořila vesmír, přírodu, i nás. Pozorujte a oceňujte nádherné dílo přírody, tu neuvěřitelnou vyváženost, kterou ve svém zběsilém strachu porušil až člověk. U přírody se nemusíme bát oceňovat i zvuky, v přírodě jsou totiž přirozené a nikdy neobsahují vražedné emoce.. což se o lidech říct nedá.
Řada lidí ještě nezjistila, že smysly je možno používat i na laskání.. ne jen na získání informací, které pak posuzujeme a používáme proti druhým. Proto málokdo věří laskavým dotekům od neznámých lidí. Většina z nás snese dotek jen od lidí, které máme nějakým způsobem přivázané či pojištěné. Nezbývá nám tedy moc možností, jak oceňovat krásu.
Víte vůbec, že to není množství jídla, ale kvalita chuti, co nám dodává energii? Jíme denně tři hromady jídla, kterému musíme dodávat cizí, návykové chutě, abychom ho vůbec pozřeli. To nás zabíjí, a to se zase neslučuje s láskou. Zkuste i něco jiného, než je solamyl, kečup, majonéza a dresing. Nakupte zeleninu z ekofarem a dovolte svému jazyku, aby vás informoval o skutečných chutích. Oceňujte tu chuť, a to vás naplní energií.
A pak by tu byla pochopitelně vůně.. i vůní se dá nasytit, ba i opít.. přesto je vůně už jen takový bonusek k tomu, co nám může přinést dech.
Pozorováním dechu se dostáváme životu úplně nejblíž. Řada z nás však dýchá automaticky, a to je škoda, protože pak automaticky i žijeme. Totiž žijeme. Život automatický není život, ale přežívání. Život vědomý se jmenuje láska. Proto platí, že Život = Láska (= Radost atd.). (Tohle je jedna z věcí, na které se shodli všichni Mistři všech věků.)
No a toho všeho my při našem vytváření lásky využijeme.
Pokud se naučíme nacházet a oceňovat krásu Stvoření v každém jeho projevu, bude z nás láska doslova tryskat, na všechny strany, a projasní svým dotekem všechno, čeho se dotkne. To samozřejmě nezůstane bez důsledků. Člověk se ocitá v těsné blízkosti zázraku života, a odhalí tak mnohá jeho tajemství. Úplně mimovolně mu začnete rozumět.
James Redfield pro nás vymyslel úžasný termín: vdechování krásy. Spojil tak nejjednodušší s nejúčinnějším. Je jedno, jestli vdechujeme krásu rostlin nebo třeba hor – důležité je, že vědomě dýcháme a vnímáme krásu. Když je tma, něco krásného si představte a vdechujte to..
Kdybyste byli natolik v úzkých, že byste museli najít krásu dejme tomu v kusu betonu, uvědomte si, že to co se tváří jako kus betonu jsou ve skutečnosti molekuly a atomy.. miniaturní sluneční soustavy.. jádra, kolem kterých víří drobounké částice, stejně jako je tomu ve vašem těle nebo třeba ve vzduchu, který dýcháte. To víření je projev toho, čemu říkáme život. Uvědomte si, že je to ve všem, pořád.
To jen vy to buď vidíte, nebo ne.
Rozumíte, co chci říct? Když to nepůjde samo, dejte si s tím prostě trochu práce – vyplatí se to. Příště to půjde lehčeji. A za týden to půjde samo. Během týdne můžete pevně zakotvit v lásce, ve skutečné lásce, nezávislé na partnerovi nebo na šéfově náladě.
Je to vaše láska, která proudí před vámi a dělá vám cestičku ke každému srdci, které potkáte. Nemá smysl čekat na to, až tu cestičku někdo udělá za vás, protože nejenže se nejspíš nedočkáte, ale hlavně by váš život závisel na tom, jestli se vám někdo otevře. A už vůbec by nebylo jisté, jestli se vám otevřou ti, které potřebujete.
Uvědomte si, že naučit se můžete jen to, čemu se otevřete, od lidí, kterým se otevřete (a nejen od lidí!). Otevřít se dokážete jen tomu a těm, k nimž máte důvěru. A důvěru získáte jen k tomu, co nebo koho si zamilujete, tedy k tomu, co pro vás posvětí vaše láska. No a teď jste se naučili, jak milovat všechno. Takže..?
Takže dál už sami. Začít můžete tímto cvičením:
Zpomalte a prohlubte dech. Uvědomte si, že dýchá i kůže.. vtahujte vzduch celým povrchem těla. Představte si, že vesmír je plný božské energie – lásky. Představujte si ji jako zlato, tekuté světlo, a při příštím nádechu ji vdechněte. Vdechujte ji celým tělem, a posílejte ji (představou) do každé buňky. Během dvou tří takových nádechů začne láska přetékat, a proudit z vás ven.
Další proudění lásky pak zajišťuje vaše představa, že z vás láska proudí! Ze začátku vám pravděpodobně každou chvilku „zhasne“ – nic se neděje, stačí ji znovu rozproudit. Aspoň v tom rychle získáte praxi. To je celé.
Přeji hodně zdaru.
© dirosloví.cz | Průvodce diroslovím | Mapa stránek | Ke stažení | Meta info