aneb průvodce zákonitostmi a nástrahami lidského růstu..
Všimli jste si někdy, jak moc připomínají jisté americké seriály olympské bohy a všechny ty historky, které se o nich dochovaly? Tomu se zachtělo té a dělal v tom směru vše, co mohl, to se nelíbilo oné, která ho chtěla pro sebe, nebo teda vlastně pro svou dceru, do toho ta první svedla ředitele, který ji však opustil a na bílém koni se vydal pro nějakou pozemšťanku, což se velmi nelíbilo jeho matce, která pozemšťanku proměnila v prach (zavraždila?), vzala na sebe její podobu a syna si ojela sama..?!
Naší vrchnosti se zjevně velmi zapáčil rozkladný vliv, který měla herecká společnost Bohové Olympia na obyvatelstvo antického Řecka (v němž se do značné míry utvářely mantinely pro oficiální světonázory, trvající dodnes), a vytvořili poměrně zdařilou kopii v podobě moderního showbussinesu. Naprosto každý člověk některou z těch hvězd uzná (ať už jako vzor nebo jako antivzor), čímž se nedobrovolně postaví na nějakou stranu, proti jiným stranám. A tím už jste skutečně in.. bojujete ve válce příběhů.
Na Zemi je šest miliard lidí, a každý z nich je ovládán nějakým příběhem prostřednictvím nějakého modelu. Modelem může být člověk, předmět, nebo situace, která vám prodá – přiblíží – podsune do nitra nějaký příběh a pomůže mu ve vás zakořenit, a vytvořit ústa, bránu do Jinam, kterou pak bude vysáto vaše nitro. Jinými slovy vás označkuje. Tím se konečně dostáváme k fenoménu, který je toho všeho základem, ke zlu uctívačství.
Uctívání je náhražka úcty. Většinou jde o to, že vás někdo zastrašuje, nebo dělá podrazy nebo tak něco, čímž ztratí vaši úctu, a pak buď máte navrch a nic se neděje, nebo má navrch on a svou převahou vás přiměje, abyste ho začali uctívat.. kořit se mu. To znamená, že cílově jde opět o vysávání energie.
Uctívačství je snaha nadefinovat, od koho ke komu bude tato „úcta“ proudit. Automaticky!
Momentálně je předdefinováno, že energie uctívání bude automaticky, povinně proudit od mladších ke starším, od mužů k ženám, ode všech k celebritám neboli k modelům, které vlády chtějí, abychom napodobovali, ode všech k důchodcům (nejspíš aby vlády nemusely poslouchat jejich věčné stížnosti) atd.
Už matriarchát fungoval na základě vyvyšování matek, které se pro schopnost darovat „život“ nechaly uctívat. Mateřské uctívačství došlo až k lidským obětem.. přesněji řečeno k mužským obětem: kastrace zaživa, rituální vraždy při souložích, to bylo poslední období matriarchátu, než se muži v pudu sebezáchovy vzbouřili a nějakým záhadným způsobem se ujali vlády.
Potíže však neskončily, i když, po cca tři tisíce let mělo lidské plémě nebývalý klid, a zažilo, dá-li se to tak říct, poslední žensko-mužskou harmonii. Pak na scénu vtrhli homosexuální kněží jisté sekty vyznávající mužského boha-otce, a pomocí ohně a mnoha mečů zavedli uctívání otcovství. I uctívání otcovství došlo k lidským obětem: byly zavedeny války. Války v matriarchátu nebyly potřeba, protože ženy nikdy nechtějí své protivnice zničit úplně, protože by neměly nad kým se povyšovat.
A už od matriarchátu se neustále vedou těžké, vyčerpávající boje o to, kdo koho bude uctívat.. kdo bude ten „navrchu“. Uctívačství nám přineslo hru „kdo z koho“. V ideálním případě vám teď dochází, že veškeré zlo na planetě Zemi je v člověku, v jeho vyvyšování se a v nechávání se uctívat.
Řekněme, že před oči je vám postaven model, lidská loutka, kterou vy nade vše uznáváte, protože vyznáváte příběhy, o kterých ta loutka zpívá/tančí/hraje, a kterou se ve svém životě, i když si toho možná nevšimnete, budete snažit co nejvíce napodobit.. včetně těch jejích příběhů, a prostřednictvím paparazziů částečně i včetně jejího soukromí.
Tah je to vcelku ďábelský, protože lidé jsou vytvořeni tak, že nejpřirozenějším způsobem života je pro ně napodobit, co vidí. Proto mají i ty nejnesmyslnější seriály tak strašlivě zhoubný dopad.
Takže vy kupříkladu dostanete „svého“ zpěváka, který bude vaším idolem. Bude se chovat určitým způsobem, a bude určitým způsobem zosobňovat vaši touhu po pokroku. Tady je první zrada. Bude zosobňovat touhu, ne pokrok. Kdyby někdo náhodou zosobnil pokrok, velmi špatně by to s ním dopadlo.. ale většina na to díky svým obrovských „výdělkům“ ani nepomyslí.
A on bude mít úspěch – protože jeho touha, jeho zneužitá a (vašimi penězi) dobře živená touha vás samozřejmě osloví, a vy ho budete napodobovat, protože si budete myslet, „Tyyyjooo, ten to teda dává! To je VONO! TO JE TA CESTA!“, a unikne vám, že si chcete vydělat hodně peněz, abyste si mohli koupit také takové hezké věci, jako má on a že se tak nenápadně začleníte do pracovního procesu neboli do otroctví, a unikne vám, že se vaše síla, elán a touha po pokroku postupně vypařila a že se vlastně zmůžete jen na nepřátelské nošení iPodu u ucha a nadávání spolu se svým idolem na systém.. a unikne vám celé období sebeurčení a ztratíte život a už jej nikdy nezískáte zpět. Takhle je to postavené, a takhle přesně to hrajete. Je z vás další mrtvá generace.. poslušná a tupá pracovní síla.
Když říkám, že se vaše síla, elán a touha po pokroku vypaří, myslím tím, že je těmito prostředky odsána jako krmivo pro bytosti, které se emocemi a mentálním odpadem živí. A to už je základním principem současného stádia patriarchátu, zvaným vysávání neboli wampyrismus.
Jak to začíná: prostě se vytvoří hierarchie mužský-bůh, pak nejvyšší patriarcha coby jeho zástupce na Zemi, pak zástupci nejvyššího patriarchy, jejich zástupci, příkladně kardinálové, arci a biskupové, kněží a tak dále. To jsou lidé, z nichž každý uctívá (automaticky odevzdává energii) svého nadřízeného, a tito lidé distribuují boží vůli té příšerné hromadě otroků, z nichž každý musí uctívat všechny, co potká, aby vůbec přežil.. dostal práci.. trochu chleba a tak. Jemu jsou modelem všichni..
Literární uctívačství je oproti tomuto nekonečnému lidskému utrpení pouhým dětským neduhem.. nebo tedy, bylo by, kdyby se na nejpovedenější „autory“ nenalepily některé bytosti, kterým lidský adrenalin a strach moc a moc chutná.. kterým nade vše lahodí všechno co cítíte, když čtete něco o vraždění, bojíte se o osud hlavního zabijáka atd.
Čtete si o Zaklínačovi, a možná ani za celou dobu vám nedojde, že je to vrah, který zabíjí všechno co se odlišuje. V půlce zjistíte, že je to proto, že on sám se také odlišuje, i když on za to, chudinka, nemůže. Jeho vraždění vám pak připadá v pořádku, částečně i proto, že se vám z příběhu zdá, že tím chrání lidi.. a vás zabije princip, na který touto četbou kývnete, tedy souhlas s tím, aby bylo vyvražděno všechno, co ohrožuje lidstvo.
Nevíte jak vás ten princip zabije? No zaprvé souhlasíte s vyvražděním lidstva, protože lidstvo ohrožuje zase jen lidstvo samo, a zadruhé, pokud čehokoliv dosáhnete vraždou, zaplatíte za to životem.. což, pro začátek, vaše energie, o kterou přečtením přijdete, to byla vaše životní síla.
Ale ona spousta lidí raději ztratí sebe, než by přišli o svůj idol. Vždyť už když začínáte s uctíváním, autoritu svého života nevidíte v sobě, ale někde úplně pryč. Nějak vám asi nedošlo, že potřebuje idol vás, ne vy idol. Kdo by byl třeba Jackson bez miliardy uctívačů? Nikdo, že? Přitom nikdo z jeho uctívačů Jacksona doopravdy nepotřebuje, kdyby neexistoval, uctívali by prostě někoho jiného.
Nepotřebujete idoly, k ničemu, potřebujete jen sebe. Váš problém je v tom, že vám někdo řekl: „Já tě potřebuji víc než ty“, a vy jste si řekli: „Jak romantické“, zahodili jste se a odevzdali se cizímu podloudníkovi, lupiči duší. Ani jste si nevšimli, že už nežijete.
«« Móda - Umění
Značky »»
© dirosloví.cz | Průvodce diroslovím | Mapa stránek | Ke stažení | Meta info