aneb průvodce zákonitostmi a nástrahami lidského růstu..
Spojením wampyrismu a základních poznatků voodoo vzniklo peklo, které je charakteristické pro dnešní formu patriarchátu, totiž pro vysávání prostřednictvím „umění“, což umění je krmě bohů.
Je jasné, že nejde o umění jako takové, ale o vcelku rafinovaný podvrh. Jde v podstatě o veškeré umění dělané na zakázku.. a začíná to už tam, kdy se na něco učíte hrát, nebo se učíte vyjadřovat výtvarně, tancem či berete základy herectví, je to jedno.
Jde o to, že jste „cvičeni“ k nějakému účelu, což je v překladu základní formule voodoo: vaše cvičení a vlastně všechny další oběti jsou tu proto, aby vám v budoucnu něco přinesly, aby ve vás něco změnily a zajistily vaši způsobilost – pokud vydržíte – pro velký, nelítostný byznys, kdy se počítá, že můžete být vzorem, nebo spíš idolem? Ne, vzor, neboli model, a to až v rozsahu celé planety.
Pokud jste navíc muž, může být to teritorium rozšířeno i na vesmírnou sondu.. pro vaše sperma.. to se člověk skoro stydí, že tím mužem je..
Umění je původně způsob, jak vyjádřit sebe, svůj život, své myšlenky, emoce, city, svůj pohled na svět okolo, a jen proto se kolem umění dělá takových cavyků, aby náhodou lidé nepřišli na to, že tvořit umění neboli hrát, malovat či tančit ze sebe svůj obraz reality je vlastní všem lidem bez jakéhokoliv rozdílu.
Takhle se potenciální umělci honí do speciálních zařízení, kde se jim nejdřív několik let vysvětluje, jak vznešené a strašně náročné to které umění je, a teprve když je položen základ toho strašlivého uměleckého ega, nejtvrdšího ze všech, teprve pak vás sem tam pustí ke skutečnému tvoření, protože pak už budete zcela závislí na svých učitelích.
A ti vás hned s prvními vašimi výsledky ovšem zaženou do nejukrutnějšího mateřského vynálezu, do hry „kdo z koho“. Představte si umělce, kteří spolu soupeří o to, kdo je lepší umělec. Jak si myslíte, že vás takové umění povznese? Nedává ta otázka jaksi smysl, že?
Umění je dnes něco podobného jako sport: málokdo to už vůbec umí dělat jen pro radost, pro svou vlastní vnitřní radost, ze které se teprve může potěšit okolí; většina to dělá pro cizí obdiv, pro peníze, pro popularitu, pro to „být in“, pro získání věřících neboli uctívačů, neboli souhrnně pro získání cizí energie!
Značkovací voodoo je tady v tom, že sebe a svůj život zasvětíte (doslova poznamenáte neboli označkujete) k určitému účelu, kterým je wampyrismus, což je název pro více či méně vědomé vysávání ostatních. Jste k tomu připravováni už od začátků, nenápadně sice, ale přeci jenom tak, aby třeba při přechodu ze ZUŠ na střední školu už odbornou bylo na co navázat.
Kombinace je nečekaně smrtící. Snad každý by chtěl být slavný a bohatý a mít onu zdánlivou volbu, kterou jako normální otrok nemáte a „on/ona“ jako celebrita ano. Už jen to, že se bohatství a sláva prezentuje jako něco dobrého, zatímco chudoba by vám – pokud jste normálně vychovaní a máte vštípen onen nezbytný punc závisti – měla velmi zapáchat.
Opak je pravdou. Celebrity jsou pod šíleným tlakem, který není téměř cítit, když poslušně děláte lidem opici, ale který velice pocítíte, když nahlas řeknete či uděláte něco, co vám manažer předem neschválil nebo dokonce zakázal. Celebrita = loutka, a pro hvězdy dětské a teenagerské to platí trojnásob.
Váš oblíbený zpěvák, herec, malíř či tanečník, to je vždycky jenom nastrčená loutka, která vás má zabavit a vyždímat z vás co nejvíc energie, abyste se co nejvíc a co nejdříve unavili.. a hlavně abyste snad nedotáhli do konce nějaký svůj vlastní, státem neschválený nápad.. jako je třeba vrátit lidem lásku nebo aspoň naději, osvobodit Zemi, nebo třeba založit pravidelnou sbírku s výsadbou stromů a tak.
Všechno, co se dočtete, doslechnete atd. má za úkol vás odvést od vašich vlastních myšlenek, emocí, prožitků, a tedy zkušeností, a pokud možno vás zbavit síly nějaké své zkušenosti vytvářet. Pak žádné vlastní nemáte a jste odkázaní na realitu, kterou vám cpe televize. Asi víte, kde v tu chvíli jste.. že?
Televize je momentálně hlavním nositelem umění, které lidi nenaplňuje, ale vysává. To co vás na tom možná mate, je tvorba adrenalinu – adrenalin je to, co ve vás běžné vysílání způsobí, a adrenalin je tedy to, co si pletete se životem a s naplněním. Díla jsou jednoduchou kletbou zakletá sbírat energii, která se ve vás při jejich sledování uvolní, tak jak ji váš vlastní, šikovně vybuzený adrenalin vyplavuje na povrch.
Ale nejen televize, i internet, akce na náměstích, v halách, v kinech i na stadionech, všude se provozují nejrůznější druhy „umění”, stejně jako nejrůznější druhy sportů, a ve všem je zaimplementována hra kdo z koho neboli válka příběhů, která neustále staví lidi proti sobě.
Tím se nejen umožňuje jejich globální ovládání třetí stranou, protože kdekoliv se dva hádají, třetí se směje, ale hlavně se tím vybuzuje jejich strach a adrenalin, a uvolňuje se z nich jejich energie a odesílá se k autorovi toho kterého konfliktu.. k tomu skutečnému autorovi.
To jen z vašeho pohledu se může zdát, že energie proudí k figurkám (sportovcům, kněžím, hercům, zpěvákům), ale skoro nikdo už nevidíte bytosti, které se tím krmí doopravdy, prostřednictvím ohlupených (vychovaných) a vycvičených figurek.
A ptáte-li se, kam se energie odesílá, je to různé – ne vždy jde nutně o zcela podchycené dílo, a ne ke všem wampýrským médiím byla zadána zakázka. Takže, co se týká zakázkových prací, profitují z toho vesměs manažeři a nakládající společnosti, tedy vlastně systém. Naprosto není vyjímkou, že dílo vysaje i autora, viz třeba Mozart a jeho Requiem.
Na druhé straně existuje spousta děl, ke kterým nikdo zakázku nevydal, a která jsou inspirována právě tím, kolik energie dotyčný autor viděl, že plynulo autoru jinému.. třeba Sapkowskemu a jeho Vrahu-všeho-odlišného. Tady již pracuje fenomén zvaný závist, často spojený s fenoménem zvaným parazitismus.
Je až k nevíře, kolik takových „spisovatelů“ dnes úspěšně parazituje na všech dobře prodávaných příbězích a přidává epizody nebo jiné, více romantické nebo naopak více pravdivé konce.. a snaží se urvat aspoň trochu z té energie, kterou by jinak zhltl systém, nakladatel nebo nedejbože autor s překladateli a s grafikem. (A kolikrát autor parazituje i na svém vlastním díle, přidělává reedice a tak.)
Na Sapkowskego Zaklínači se přiživuje nejen neskutečné množství „autorů“, ale dýchá z toho dokonce i nejeden „literární“ server.. aspoň jednu dobu tomu tak bylo. A podle toho bezpečně poznáte dílo, které bylo vytvořeno čistě na vysávání druhých: má spoustu, opravdu spoustu příživníků.
A to jsme se pořád ještě nedostali k tomu, že ne všechny bytosti, které operují s lidskými figurkami na planetě Zemi mají lidské tělo, ne všechny jsou vidět pouhým okem, a ne všechny se živí tím, čemu bychom řekli jídlo.
Pokud my zasejeme pšenici, abychom mohli upéct chleba, jsou tu bytosti, které zasejí válku, horor, náboženství nebo olympiádu, aby si mohly pochutnat na lidském adrenalinu, strachu, hrubých emocích vraždění a zvůle, stejně jako na dusivých emocích napětí, fandění a zcela nelidské „radosti” z vítězství.
Vždyť i lidé jsou schopní někoho postrašit a krmit se jeho strachem, dělají to svým dětem skoro všichni rodiče, šéfové svým zaměstnancům, tak čemu se divit?
Akce se vždycky a u všeho rovná reakci.
© dirosloví.cz | Průvodce diroslovím | Mapa stránek | Ke stažení | Meta info